čeština
english
Kontakt
Right
Left

BLOK ČESKÉHO SKLA z.s. je spolek založený v roce 2016 galeristkou Jitkou Pokornou, sklářskou umělkyní Vladimírou Klumparovou a sběrateli manželi Michaelem a Jitkou Mackovými. Účelem založení a hlavní činností BLOKU je přispívat k ochraně a péči o kulturní dědictví fenoménu českého uměleckého skla a sklářského oboru vůbec, podpořit rozvoj českého sklářského umění v mezinárodním kontextu, zviditelnění a upevnění dosažené prestiže českého sklářského umění, přispět k rozvoji a nárůstu zájmu tuzemské i zahraniční veřejnosti o českou sklářskou tvorbu, podpora české sklářské tvorby a mladých sklářských výtvarníků. Výstava ZA HRANOU SKLA ve spolupráci s Galerií Tančící Dům a aukčním domem DOROTHEUM je prvním projektem BLOKU.

BLOK ČESKÉHO SKLA z.s.

Na viničních horách 1834/24, Dejvice, 160 00 Praha 6

blokceskehoskla@gmail.com

www.blokceskehoskla.com

Partneři:

Logo Dorotheum
 

The CZECH GLASS BLOCK is an association founded in 2016 by gallery owner Jitka Pokorná, glass artist Vladimíra Klumpar and glass art collectors Michael a Jitka Macek. The intention of the BLOCK is to contribute to the protection and care of cultural heritage of the phenomenon of Czech glass art and the glass making, to promote Czech glass art in the international context, to make it more visible and consolidate the achieved prestige of Czech glass art to participate in the development and increase of the interest of domestic and foreign broader public in Czech glass art as well as to support the Czech glass art and glass making and young glass artists. The exhibition BEYOND THE EDGE OF GLASS, in cooperation with the Dancing House Gallery and the Auction house DOROTHEUM is the first project of the BLOCK.

THE CZECH GLASS BLOCK (BLOK ČESKÉHO SKLA z.s.)

Na viničních horách 1834/24, Dejvice, 160 00 Praha 6

blokceskehoskla@gmail.com

www.blokceskehoskla.com

Partners:

Logo Dorotheum
 
Kurátorský text k výstavě

Výstava „Za hranou skla“ představuje v Galerii Tančící dům celkem deset sklářských výtvarníků dvou generací. První z nich zahrnuje umělce, kteří položili základ rozvoji českého skla jako svébytného sochařského materiálu ve volném umění. Výtvarníci z této zlaté generace, z nichž většina vzešla ze sklářských ateliérů pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové pod vedením profesorů Josefa Kaplického a Stanislava Libenského, dokázali sklo jako materiál pozvednout z užitého do volného umění a výrazně jej prosadit ve světě. Pětice vybraných autorů Marian Karel, Vladimíra Klumparová, Vladimír Kopecký, Dana Zámečníková a Jiřina Žertová svou tvorbou demonstruje nejen pestrou variabilitu sochařských přístupů, kterými je možné pracovat se sklem, ale také komplexnost myšlení, kterým zasahují do dalších oblastí umění včetně malby, designu, grafiky a architektury. V jejich tvorbě můžeme nalézt mnoho uměleckých intervencí, kterými se podíleli na významných stavbách nejen v České republice, ale také např. v Japonsku a USA.

Záměrem výstavy „Za hranou skla“ je práce těchto autorů postavit do kontrastu s nejmladší generací sklářských výtvarníků. Nastupující mladá generace sklářů navazuje na tradici svých profesorů, přistupuje ke sklu velmi inovativně a zkoumá jeho možnosti ve spojení s netradičními materiály. Vybraní autoři jsou absolventy, a v některých případech ještě studenty, sklářských ateliérů Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze pod vedením Ronyho Plesla, Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem pod vedením Ilji Bílka a Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně pod vedením Petra Stanického. Jejich díla budou vedle děl autorů starší generace výrazně rezonovat a divákovi napoví, kam se současné české autorské sklo za téměř 60 let po svém fenomenálním úspěchu na EXPO 58 v Bruselu posunulo.

Zlatá generace českých sklářských výtvarníků díky staletému vývoji tohoto odvětví na našem území navazovala na tradici. Ovšem tradici, která tkvěla v osvědčených uměleckých postupech uzavřených v rámci užitého umění. Díky šťastným shodám okolností, historickým zvratům a zvláštnímu rozhodnutí tehdejšího režimu dát sklářským výtvarníkům volnost a podporu ve větší míře, než tomu bylo u jiných uměleckých oborů, se zrodilo podhoubí k tomu, aby se tento obor vydal na dosud neprobádanou cestu. K významným inovacím by však nikdy nedošlo, kdyby tuto podporu své kreativity a schopností nedostali talentovaní lidé, kteří následně nasměrovali české sklářství k novému směru, který následně proslavil tyto umělce po celém světě. Významnou trojicí, která tomuto vývoji dala důležitý impulz byli Josef Kaplický, René Roubíček a Stanislav Libenský.

Josef Kaplický byl osvíceným profesorem na pražské UMPRUM a vedoucím ateliéru monumentální malby a skla. Byl to člověk prvorepublikové elegance a názorů, stejně jako vynikající umělecký teoretik a komplexně vzdělaný výtvarník. Své studenty vedl, ať už v malbě, soše, kresbě nebo práci se sklem k osobitému uměleckému výrazu a snažil se rozvinout jejich individuální kvality. Právě z jeho ateliéru vzešli výtvarníci jako např. Adriena Šimotová, Jiří John, Václav Cigler, Vladimír Kopecký, Jiřina Žertová a mnoho dalších. Kaplický odchoval generaci (nejen sklářských) umělců, která výrazně promluvila do vývoje výtvarného umění v Čechách, zejména však v průběhu 60. let 20. století, kdy se tito umělci již prosadili jako výrazné individuální osobnosti.

René Roubíček byl jedním z těch, kdo pozvedli sklo na úroveň volného umění a ukázali možnosti tohoto materiálu, který byl po staletí umělci považován za vhodný jen pro užité umění. Optické a materiálové vlastnosti skla jako sochařského materiálu byly poprvé takto představeny na slavné mezinárodní výstavě EXPO 58 v Bruselu, kde Roubíček vystavil rozměrný objekt „Sklo – hmota – tvar - výraz“, kterým se nesmazatelně zapsal do dějin českého i světového sklářství. Určil tak směr, kterým se tento obor následně u nás vydal a kterým se brzy vydali právě absolventi ateliéru Josefa Kaplického. Třetí významnou osobností je Stanislav Libenský, který společně se svojí ženou Jaroslavou Brychtovou rozvinul technologii tavené plastiky na úroveň, kdy byla použitelná jako samostatná umělecká disciplína, plně srovnatelná s klasickými sochařskými materiály. Libenský následně pokračoval jako profesor ateliéru skla na pražské UMPRUM a vychoval, stejně jako Josef Kaplický, celou generaci sklářských výtvarníků, kteří se v následujících desetiletích dokázali prosadit u nás i ve světě. Pětice umělců zastoupených na výstavě „Za hranou skla“ patří právě do této zlaté generace českých sklářů. Měli možnost pracovat se sklem jako s novým prostředkem pro vyjádření ve volném umění a zkoumat kde leží jeho hranice. I z tohoto důvodu jsou jejich přístupy velmi rozdílné, podobně jako např. Vladimír Kopecký nalezl svou polohu ve dvou tvůrčích extrémech, se i další vydali neprobádaným směrem, kde nalezli svůj výraz. Obdobně tento tvůrčí směr hledá i generace čerstvých absolventů sklářských škol. Avšak s tím rozdílem, že hranice jejich oboru již prozkoumávali jiní, musejí se tedy zaměřit jinam, zkoušet jiné přístupy a myšlenky. Přesto je však vývoj v tomto oboru, který u nás proběhl za téměř 60 let, fascinující.

Výraz, který univerzálně symbolizuje mladou generaci českých sklářů a se kterým navazují na starší generaci zdejších sklářských výtvarníků, je odvaha. Odvaha a nadšení svůj tradiční obor posunout dál. Odvaha využít nejnovějších možností současného světa v materiálu, který přes svou tradici skrývá proti jiným uměleckým oborům a médiím nezanedbatelnou technologickou a finanční náročnost. Díla mladých autorů staví na tom, co vybudovala starší generace. Tyto zkušenosti však využívají v plně dnešním pojetí a pro svůj výtvarný jazyk si propůjčují mnoho ze současného světa. V náznacích nám tedy odráží zpět naši současnou realitu (Lukáš Novák). Jiní k vyjádření využívají až performativních prostředků (Zuzana Kubelková), nebo jdou na hranu fyzikálních vlastností materiálu (Luba Bakičová, Jiří Liška). Díla dalších mají blízko je kinetismu (Vendulka Prchalová), nebo doslova vyrůstají ze sebe samých (Zuzana Kubelková). Možná proto díla těchto umělců daleko přímočařeji působí na lidské smysly. Sází na vtip, dramatičnost a překvapení diváka. V dnešním rychlém světě virtuálních technologií, kdy jsme nuceni rozlišovat a vnímat kvanta vizuálního obsahu, jsou i tato díla „rychlá“. S nadsázkou je možné říci, že k jejich pochopení je potřeba méně času, než je tomu u děl starších autorů. Ti nás nechávají dumat mnohem déle. Ale je to tak správně. Výtvarné umění reflektuje dobu, ve které vzniklo. A u současného skla tomu není jinak.

Ján Gajdušek

Remarks of the curator for the exhibition

“Beyond the Edge of Glass“ presents the works of ten glass artists from two generations. The first of these includes artists who laid the foundations for the development of Czech glass as a distinct sculptural medium in the fine arts. The artists of this golden generation, a majority of whom emerged from the atelier of Josef Kaplicky and Stanislav Libensky at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague, managed to raise glass as a material for the applied arts to the fine arts and assert its fine art use throughout the world. With their works, five of the authors – Marian Karel, Vladimíra Klumparová, Vladimír Kopecký, Dana Zámečníková and Jiřina Žertová demonstrate not only the colorful variability of their sculptural approach to glass but also the complexity of thought with which they mingled with other arts such as painting, design, graphic arts and architecture. In their creations, we can find many artistic interventions which contributed to famous constructions not only in the Czech Republic but also, for example, in Japan or the United States.

The purpose the exhibition “Beyond the Limits of Glass“ is to contrast the works of these authors with those of the youngest generation of glass artists. The upcoming young generation of glass artists continues the tradition of their professors, they approach glass in a very innovative manner, exploring its potential in combination with untraditional materials. These authors are graduates, and in some cases, still students of the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague under Rony Plesl, the School of Art and Design of J.E. Purkyně University in Ústí nad Labem under Ilja Bilek and the Thomas Bata University in Zlín under Petr Stanciky. Their works, juxtaposed with those of the older generation, resonate sharply and indicate to the viewer just how far contemporary Czech art glass has come in the nearly sixty years since its phenomenal success at EXPO 58 in Brussels.

The golden generation of Czech glass artists, thanks to the centuries long evolution of this art in our country, were able to connect with tradition. Of course, this was a tradition which consisted of proven artistic techniques used within the applied arts. As a result of fortunate circumstance, a quirk of history and an odd decision of the regime at that time to give free rein and support to glass artists on a large scale, as opposed to other artists, glass art became fertile ground supporting those wishing to make journeys into unexplored artistic areas. However, important innovations might never have happened had these talented people not found support for their ability and creativity. They subsequently steered Czech glass art in new directions which brought these artists to fame the world over. The famous trio, who gave this evolution significant momentum, were Josef Kaplický, René Roubíček and Stanislav Libenský.

Josef Kaplický was a luminary professor at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague and head of the Atelier of Monumental Painting and Glass. He was as much a man of First Republic elegance and conviction as an exceptional art theorist and comprehensively learned artist. He lead his students, whether in painting, sculpture, drawing or glass work to personal expression in artistic manifestations and strove to develop their individual qualities. It was precisely his atelier that produced such artists as Adriena Šimotová, Jiří John, Václav Cigler, Vladimír Kopecký, Jiřina Žertová and many more. Kaplický raised a generation of artists (not just glass artists) which was heard throughout the evolution of art in the Czech Republic, especially during the sixties when these artists became famous as individuals.

René Roubíček was one of those who elevated glass to the fine arts, showing its potential as a material despite its centuries of use in only the applied arts. The optical and material properties of glass as a sculptural medium were first introduced at the famous international exhibition EXPO 58 in Brussels where Roubíček exhibited his massive object “Glass – Mass – Shape – Expression“ which indelibly entered into the history of Czech and global glass art. Thus he steered the art in Czechoslovakia onto a path quickly followed by the graduates of Josef Kaplicky's atelier.

The third prominent artist is Stanislav Libenský, who, with his wife Jaroslava Brychtova, developed the technology of glass sculpture to a level that had previously only been attained with the media used in the fine arts, establishing glass as its own independent artistic medium. Libenský subsequently worked as a professor at the glass atelier of the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague and, like Josef Kaplický, taught an entire generation of glass artists who, in the following decades managed to become world famous. These five artists presented in the exhibition “Beyond the Limits of Glass“ are among this golden generation of Czech glass artists. They had the opportunity to work with glass as a new medium of expression in the fine arts and to explore where its limits lie. For this reason, their approaches are extremely different. This is similar to how, for example, Vladimír Kopecký positioned himself in two artistic extremes. These artists set out into unexplored territory in which they found their expression. In a similar manner, the new generation of glass artists is seeking its direction. There is but this one difference – the limits of their field have already been explored therefore they must set off in different directions to explore different approaches and concepts. Still, the evolution of this field in our country over the previous sixty years has been fascinating.

The expression, which symbolizes the entire young generation of Czech glass artists who follow the older generation, is courage. Courage and enthusiasm in pushing their traditional field's limits. Courage to use the cutting edge alternatives available in contemporary materials which, through their tradition show, unlike in other artistic fields a media, a not insignificant technological and financial burden. The works of these young authors rest upon what the older generation built. These experiences, however, take full advantage of present day approaches and speak an artistic language that freely borrows vocabulary from much of the contemporary world.

Thus they suggest to us echoes of contemporary reality (Lukáš Novák). Others express themselves in performative medium (Zuzana Kubelková), or push beyond the physical properties of their materials (Luba Bakičová, Jiří Liška). Other works border on kineticism (Vendulka Prchalová), or literally grow from themselves (Zuzana Kubelková). Perhaps this is why these works affect human senses so much more directly. They wager on the humor, dramatism and surprise of the viewer. In today's rapid world of virtual technologies, when we are forced to differentiate among a large amount of visual content, these works are also “rapid.“ With some exaggeration, it is possible to say that to understand these works one requires less time than to understand those of the older authors. Those works force us to ruminate longer. This is as it should be. Creative art reflects the era in which it is made. The present is no exception.

Ján Gajdušek

 
 
 
 
 
 
 
 
 

Přestože práce Vendulky Prchalové (*1989) zabíhají do mnoha zákoutí a podob zpracování a použití skla, ať už se jedná o jeho užitou formu, šperk, nábytek, nebo čistě volné a abstrahované pojetí, vždy se v jednotlivých objektech nachází určitá fascinace právě použitým materiálem a jeho strukturami. Struktura a konzistence materiálů a jejich vzájemné propojení jsou v její práci základními východisky, které následně, často již za přítomnosti diváka vytváří zamýšlený celek. Ten je v mnoha případech, díky využití symbolických kapalných látek, jako např. tuš, mléko, nebo také vosk, performativním dějem, který je autorkou záměrně vyvolán a řízen. Výsledek je však již závislý na předem daných fyzikálních vlastnostech jednotlivých složek uměleckého díla. Tyto téměř kinetické objekty, využívají kapalinu jako kontrastní a symbolický prostředek k vyjádření časové a tvarové proměny díla. Jsou vizuálně velmi působivé a odkazují k mnoha nevyřčeným symbolům. Objekty Eben a Slonovina jsou založeny na kontrastech látek a struktur, společně se světelnou neprostupností tekuté tuši a mléka a jejich dokonale hladkém povrchu hladiny.

Vybrané výstavy:

• 2017 Verre Imo (galerie Nika, Praha)

• 2017 Sursum v HROBě (XY Olomouc)

• 2017 Okno ateliéru Sklo (galerie Nika, Praha)

• 2016 Czech Design Week (Kafkův dům, Praha)

• 2016 Pokoje 5 (palác v Cihelné, Praha)

• 2016 Designblok (výstavyště Holešovice, Praha)

• 2016 StainSoulSeal (Designblok, Holešovice, Praha)

• 2016 Stanisla Libenský Award 2016 exhibition ( DOX, Praha)

• 2016 DMY Talent Selection 2016 (Kraftwerk, Berlin)

• 2015 GlassLab session (Huť František, Sázava)

• 2015 LONG-TERM-VALUE (Glassimo gallery, Praha)

• 2015 Design blok – 130 let UMPRUM (Budova UMPRUM Praha)

• 2015 Glassmania Tent London (Old Trumans Brewary, Londýn)

• 2015 Manifesto (Park und schloss Pillnitz, Drážďany)

• 2015 Glass to face (aVOID floating gallery, Praha)

• 2015 Sklony (Glassimo gallery)

• 2014/15 Artsemestr (Letní semestr 2014/15)

• 2014 FUD BLOK (Design Blok 2014)

• 2014 Fragile export (aVOID floating gallery, Praha)

• 2014 OD_RAZ_DVA (Grid – multifunkční prostor, Praha)

• 2014 Sklo není jenom slovo (Městské muzeum, Ústí nad Labem)

• 2013 Pravda nosí umělí nehty (Galerie Bunkr, Most)

• 2013 Severská kombinace (Galerie N, Jablonec nad Nisou)

Though the work of Vendulky Prchalové (*1989) covers many areas on glass art, from functional forms, jewelry and furniture, or cleanly free and abstract conceptions, each object displays a certain fascination with the material and its structure. The consistency and structure of materials and their interconnection are elementary to her work's themes which subsequentely, often in the presence of the viewer, create an intentional whole. In many cases, this is a performative process which is evoked and managed by the author due to the use of symbolic liquid materials such as ink, milk or wax. The result, however, depends on the preordained physical properties of the individual components of the work. These are almost kinetic objects using liquid as a contrasting, symbolic medium to express the works' transformations over time and space. These are very visually impressive works that reference many unspoken symbols. The works Ebony and Ivory are based upon the contrast of material and structure in combination with opaque ink and milk and their perfectly smooth surfaces.

Selected exhibitions:

• 2017 Verre Imo (galerie Nika, Prague)

• 2017 Sursum v HROBě (XY Olomouc)

• 2017 Window of the Glass Atelier (galerie Nika, Prague)

• 2016 Czech Design Week (Kafkův dům, Prague)

• 2016 Room 5 (palác v Cihelné, Prague)

• 2016 Designblok (výstavyště Holešovice, Prague)

• 2016 StainSoulSeal (Designblok, Holešovice, Prague)

• 2016 Stanislav Libenský Award 2016 Exhibition (DOX, Prague)

• 2016 DMY Talent Selection 2016 (Kraftwerk, Berlin)

• 2015 GlassLab session (Huť František, Sázava)

• 2015 LONG-TERM-VALUE (Glassimo gallery, Prague)

• 2015 Design blok – 130 let UMPRUM (Budova UMPRUM Prague)

• 2015 Glassmania Tent London (Old Trumans Brewery, London)

• 2015 Manifesto (Park und schloss Pillnitz, Drážďany)

• 2015 Glass to face (aVOID floating gallery, Prague)

• 2015 Sklony (Glassimo gallery)

• 2014/15 Artsemestr (Letní semestr 2014/15)

• 2014 FUD BLOK (Design Blok 2014)

• 2014 Fragile export (aVOID floating gallery, Prague)

• 2014 OD_RAZ_DVA (Grid – multifunkční prostor, Prague)

• 2014 Glass is not Just a Word (Městské muzeum, Ústí nad Labem)

• 2013 The Truth Wears Fake Nails (Galerie Bunkr, Most)

• 2013 Northern Combination (Galerie N, Jablonec nad Nisou)

Lukáš Novák (*1987) je absolventem ateliéru skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové pod vedením Ronyho Plesla. Jeho objekty představují přitažlivou kombinaci dokonalého zpracování tradičními sklářskými technikami (broušení, leštění, řezání, lepení) a plně současného designu spojeného s odkazy na symboly dnešní popkultury. Divák však zdaleka nesmí očekávat jen plytký pop art ve skle. Symbolika Lukáše Nováka rafinovaně odkazuje k něčemu, co je nám důvěrně známé, avšak zůstává skryto v detailech, jejichž pravý inspirační zdroj zná často jen autor sám. Je zde však stále ponechán prostor pro tušení, odkud onen tvar, písmo, barevnost nebo heslo známe. Je to z reklamy? Časopisu? Nebo filmu? Novák v mnoha svých objektech odkazuje k lidským emocím spojeným také se sportovní tematikou. Jeho zrcadla jsou tedy záměrně hladká jako naleštěné kapoty automobilových závodních speciálů. Písmo, jímž jsou inspirovány broušené číslice, naznačuje příbuznost s ikonickými startovními čísly, pod kterými před desítkami let závodily monoposty značek jako Ferrari, Porsche nebo Ford. Dynamika a rychlost se zde snoubí s abstrahovanými náznaky inspiračních zdrojů, které správně vytuší jen pravověrný fanoušek naznačených sportovních odvětví. Není to však jen sport, co Lukáše Nováka inspiruje. V sérii foukaných váz používá speciální rádlo, kterým vtiskuje do žhavé skloviny stěží rozpoznatelný pop-artový nápis. Neurčitost tvaru písma a jeho komická rozevlátost rezonují s nepravidelným tvarem vázy. Novákovi se podařilo sklu vtisknout plně současnou pop-trashovou estetiku, která se v současnosti prolíná jinými, méně tradičními médii, než je právě sklo. Jeho tvorba je tedy nekonečnou inovací materiálu a jeho prolínání s odkazy na současnost.

Vybrané výstavy:

• 2017 NEW! NEW! / solo exhibition / DOX by Qubus / Prague

• 2016 Adidas Pure BOOST X / Designblok

• 2016 Designblok / Art House selection, Diploma Selection / Prague

• 2016 Vienna Design Week / UMPRUM selection

• 2016 Czech Design Week / I Can See Your Future

• 2016 Salone Internazionale del Mobile / UMPRUM selection

• 2016 UMPRUM ATTACK! / Exhibition in Czech National Gallery

• 2015 GLASSMANIA! / London Design Festival, London, UK

• 2015 POP-UP: SKLO / ZIBA glass experience museum

• 2015 IGS / International Glass Symposium

• 2015 Manifesto / Kunstgewerbemuseum Dresden

• 2013 Czech China Contemporary / Beijing

• 2013 Salone Internazionale del Mobile Milano / UMPRUM selection

Lukáš Novák (*1987) is a graduate of the glass atelier of Rony Plesl at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague. His objects represent an inviting combination of perfectly processed traditional glass techniques (polishing, etching, cutting, fusing) and fully contemporary design including references to symbols of current pop culture. The viewer can hardly expect superficial pop art in glass. Lukáš Novák uses these symbols cleverly to reference something that we know intimately that still remains hidden in the details, the inspiration of which is known only to the author himself. However, there is room for speculation as to where we know this shape, letter, color or word from. Is it from an advertisement? A magazine? Or a film? Novák's works also reference human emotion in relation to sports. His mirrors are thus as smooth as the polished hood of a racecar. The typeface is inspired by the sharp numbers of single-seater racecars made by Ferrari, Porsche or Ford. He weds dynamic speed with abstract hints of his source of inspiration which only a true fan of the referenced sport would catch. However, he is not inspired only by sport. In a series of blown vases he has used a tracing wheel on the molten glass to imprint barely recognizable pop art inscriptions. The vagueness of the typeface and its comic flow resonate with the irregular shape of the vases. Lukáš Novák has managed to imprint his glass with current pop trash esthetics that flow through other, less traditional media than glass. His creations thus are a ceaseless innovation in the material and fusion with references to the present.

Selected exhibitions:

• 2017 NEW! NEW! / solo exhibition / DOX by Qubus / Prague

• 2016 Adidas Pure BOOST X / Designblok

• 2016 Designblok / Art House selection, Diploma Selection / Prague

• 2016 Vienna Design Week / UMPRUM selection

• 2016 Czech Design Week / I Can See Your Future

• 2016 Salone Internazionale del Mobile / UMPRUM selection

• 2016 UMPRUM ATTACK! / Exhibition in Czech National Gallery

• 2015 GLASSMANIA! / London Design Festival, London, UK

• 2015 POP-UP: SKLO / ZIBA glass experience museum

• 2015 IGS / International Glass Symposium

• 2015 Manifesto / Kunstgewerbemuseum Dresden

• 2013 Czech China Contemporary / Beijing

• 2013 Salone Internazionale del Mobile Milano / UMPRUM selection

Jiří Liška (*198?), do určité míry podobně jako Marian Karel, pracuje se zdánlivou fyzikální nestabilitou. Napíná diváka i materiál a vytváří tak nejistotu v našem očekávání. Jeho objekty jsou dokonale řemeslně zpracované, doslova vybroušené až na ostří nože. Ze stropu zavěšená série broušených skleněných objektů inspirovaných japonskými meči katana vyvolává v divákovi onen pocit úzkosti. Liška tedy znejišťuje naši zkušenost a vyvolává otázky. Co když se některý z mečů uvolní a spadne? Jsou meče opravdu tak ostré, jak působí? Jak dalece je možné vybrousit skleněnou čepel? Vystavený objekt Nestabilní stabilita drží pohromadě několik silných kusů broušeného skla pouze pomocí napnutého drátu. Jiří Liška tedy pracuje s minimálním geometrickým tvaroslovím svých objektů, nechává je téměř splynout s okolím. O to silněji se pak dostaví onen zvláštní sebezáchovný pocit/instinkt, když spatříme jak křehké a zdánlivě nestabilní jeho objekty jsou.

Vybrané výstavy:

Jiří Liška (*198?), is, to a certain extent, similar to Marian Karel in that he works with apparent physical instability. He keeps the viewer in suspense and creates a sense of uncertainty and expectation. His objects are perfectly hand-crafted, literally polished to a knife's edge. His series of polished glass objects suspended from the ceiling and reminiscent of Japanese katana cause anxiety. Liška thus casts doubt on the viewer's own experience and raises questions – What if one of these swords comes loose and falls? Are the swords really as sharp as they appear? How sharp can one polish a glass blade? The heavy cut glass pieces in Unstable Stability are held together merely by taut wire. Jiří Liška works with the minimal geometric morphology of his objects. He allows them to nearly blend in with their surroundings. Thus the reaction of self-preservation is that much stronger when we notice how fragile and apparently unstable his objects are.

Zuzana Kubelková (*1987) svou tvorbou definuje pojem experiment ve skle. Zkoumá materiál, zkouší, pátrá, definuje, otevírá nové možnosti. Snaží se pojmout formu jiným způsobem, propojit sklo s netradičními materiály, zpracovat jej novými technologiemi. Nic není nemožné. Objekty Zuzany Kubelkové jsou občas svou originalitou a experimentálním zpracováním tak různorodé, že by člověk nepoznal, že jejich autorkou je jediná umělkyně. Od abstraktních krystalických objektů zkoumajících fyzikální síly, reakci na průniky, nebo destrukci, přechází k performativním kinetickým objektům, u kterých zkoumá chemické procesy tvorby krystalů, které samovolně vyrůstají před zraky diváků, až po čisté návrhy váz pro Moser nebo skleněnou světelnou stěnu, která vypadá jako složená z krystalků ledu. Je to fascinace zkoumání chemických procesů, látek a jejich struktur. Krystaly nechává porůst povrch svých váz, nebo je uzavře mezi skleněné desky, kde můžeme sledovat průběh jejich vzniku. Zuzana Kubelková zkoumá tyto procesy a dokáže je v libovolné chvíli zastavit. Zajímá ji hranice, kdy se materiál začne zdánlivě chovat jinak, než jsme zvyklí. Její sklo se tedy vůbec nechová jako sklo, Kubelková z něj vytváří tektonický útvar, který působí měkce, křehce a zdá se být stále v procesu/pohybu. Jindy se zaměří na šperk, který však pojme tak abstraktním a originálním způsobem, že vlastně hranici šperku překročí a vytvoří z něj samostatný sochařský objekt. Její šperk přechází až v jakousi tajemnou divadelní performance skleněných démonických masek, které svou křehkostí působí jako objekty z jiného světa.

Vybrané výstavy:

2017 Young Glass, Glasmuseet Ebeltoft, Denmark (DE)

2016 AHOY! GLASS DESIGN, Glassimo, Prague (CZ)

2016 AHOY! GLASS ART, Czech centrum Prague, Prague (CZ)

2016 16. Festival of Glass Art, Minea gallery - Carlsart, Karlovy Vary (CZ)

2016 Femme Fatale, Museum of glass and jewellery in Jablonec nad Nisou (CZ)

2016 Unlimited, Ladislav Sutnar gallery, Plzeň (CZ)

2015 Boutique design, New York with Preciosa Lighting (USA)

2015 Young and Loving, S12 Gallery, Bergen (NOR)

2015 Sklo nad Labem, Museum of Novy Bor, Novy Bor (CZ)

2015 ArtSymposium, Všeradice, M.D.Rettigova Gallery, Všeradice (CZ)

2015 EUROLUCE, Milano, Preciosa Lighting, Milano (IT)

2014 Czech Glass Masters, Gallery of Špejchar, Chomutov(CZ)

2014 Designblok – Glass atelier/FUD UJEP, Dům U Minuty, Prague(CZ)

2014 Stanislav Libensky Award, Art Salon S, Dancing house, Prague(CZ)

2014 Fragile export, Avoid Floating Gallery, Prague (CZ)

2014 Design.S, bienalle of design, Brno (CZ)

2014 New G(o)ods, Design international festival, Graz, Austria(A)

2014 Glass is not just a word, City Museum of Ústí nad Labem (CZ)

2014 Figurama, GASK, Kutna Hora (CZ)

2014 Gallery of Karlovy Vary city on Stará Louka, Karlovy Vary (CZ)

2013 Destruction/reconstruction, Prague gallery of Czech glass, Prague (CZ) - solo

Zuzana Kubelková (*1987), whose works are the very definition of experimenting with glass, explores the material, tests it, investigates it, defines it and discovers new capabilities in it. She strives to incorporate form with different methods, to wed glass to untraditional materials, to process it with new technology. Nothing is impossible. Zuzana Kubelková's objects are, on occasion, so experimental and original that one might not even recognize that their author is only one artist. From abstract crystalline objects exploring the limits of physical strength, reacting to penetration or destruction, they approach the nature of performative kinetic objects which reveal the chemical process of crystal generation. They grow spontaneously in front of the viewer, from the clean designs of a Moser vase or a lit glass wall which looks as though it were composed of ice crystals. It is a fascinating dive into chemical processes, matter and structure. Crystals grow along the surface of a vases or are trapped between glass panels where we can watch the course of their genesis. Zuzana Kubelková examines these processes and is capable of halting them in time as she pleases. She is interested in the limits where materials begin to behave differently than we expect. Her glass thus behaves entirely unlike glass. She creates architectural pieces that give the impression of softness, fragility and appear to be in motion. Elsewhere, she focuses on jewelry which has such an abstract and original impact that she crosses the limits of jewelry and creates a sculpture. Her jewelry approaches the suggestion some dark theater performance of demonic glass masks who, with their fragility, evoke another world.

Selected exhibitions:

2017 Young Glass, Glasmuseet Ebeltoft, Denmark (DE)

2016 AHOY! GLASS DESIGN, Glassimo, Prague (CZ)

2016 AHOY! GLASS ART, Czech centrum Prague, Prague (CZ)

2016 16th Festival of Glass Art, Minea gallery - Carlsart, Karlovy Vary (CZ)

2016 Femme Fatale, Museum of glass and jewellery in Jablonec nad Nisou (CZ)

2016 Unlimited, Ladislav Sutnar gallery, Plzeň (CZ)

2015 Boutique design, New York with Preciosa Lighting (USA)

2015 Young and Loving, S12 Gallery, Bergen (NOR)

2015 Glass nad Labem, Museum of Novy Bor, Novy Bor (CZ)

2015 ArtSymposium, Všeradice, M.D.Rettigova Gallery, Všeradice (CZ)

2015 EUROLUCE, Milano, Preciosa Lighting, Milano (IT)

2014 Czech Glass Masters, Gallery of Špejchar, Chomutov (CZ)

2014 Designblok – Glass atelier/FUD UJEP, Dům U Minuty, Prague (CZ)

2014 Stanislav Libensky Award, Art Salon S, Dancing house, Prague (CZ)

2014 Fragile Export, Avoid Floating Gallery, Prague (CZ)

2014 Design.S, bienalle of design, Brno (CZ)

2014 New G(o)ods, Design international festival, Graz, Austria (A)

2014 Glass is not just a word, City Museum of Ústí nad Labem (CZ)

2014 Figurama, GASK, Kutna Hora (CZ)

2014 Gallery of Karlovy Vary city on Stará Louka, Karlovy Vary (CZ)

2013 Destruction/reconstruction, Prague gallery of Czech glass, Prague (CZ) - solo

Luba Bakičová (*1985) je jednou z nejvýraznějších absolventek ateliéru skla pod vedením Ilji Bílka na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Ve své tvorbě se snaží nacházet nová východiska použití skla jako sochařského materiálu. Luba hledá a zatím je ve svém hledání velmi úspěšná, neb se jí podařilo se jí najít zcela nový výraz. V jedné ze svých aktuálních tvůrčích poloh sklo používá v kombinaci s žárobetonem, se kterým experimentuje a postupně rozvíjí nekonečné tvůrčí variace těchto materiálů. Šeď a určitá hrubost povrchu betonu je zde v kontrastu s křehkostí skla. Bakičová nám však sklo nechce předvést v jeho nám známé, lesklé, tvrdé a studené podobě. Chce jej ukázat jako materiál, který je tvarově a myšlenkově podřízen betonu. Její sklo je tedy měkké a jako zelený sliz jej nechává vytékat z pórů a otvorů v betonu. Roury a těžké geometrické tvary betonu drtí měkké sklo, které se pod jejich vahou mění ve slizovitou hmotu. Objekty působí jako apokalyptické post-industriální fragmenty staveb z budoucnosti. Jsou chladné, odlidštěné, ale přesto si v sobě zachovávají důvtip. Důvtip zejména v tom, jak Bakičová pracuje s iluzí. Její objekty podobně jako objekty Mariana Karla popírají gravitaci, staví na hlavu divákem očekávané fyzikální zákony a chování použitých materiálů. Sklo/sliz vytékající z tenké roury přece nemůže udržet beton, který se nad ním zdánlivě vznáší. Může. A Luba Bakičová to dokáže.

Autorské výstavy:

• 2009 Ostrava Museum, Bílek – Glass, Sokolová – Painting, Bakičová – Drawing, Ostrava, CZ

• 2010 New Town Hall, Construction-Destruction, together with Ilja Bílek, Prague, CZ

• 2011 The Slovak Institute in Prague, Prague Festival of Glass 2011- Glass, Concrete, Iron (together with Ilja Bílek and Ivan Illovský), Prague, CZ

• 2012 Gallery Nova, Deformation Zones, together with Ilja Bílek, Bratislava, SK

• 2012 Gallery 't Walvis, Bohemian Glass, together with Ilja Bílek, Schiedam, NL

• 2013 North Bohemian Gallery of Fine Art Litoměřice,Skloňování/Declension,together with Ilja Bílek, Litoměřice, CZ

• 2014 Galerie Pokorná, Plán B, together with Ilja Bílek, Prague, CZ

• 2014 East Bohemian Museum in Pardubice, 2x sklo, together with Ilja Bílek, Pardubice, CZ

• 2014 Glasgalerie Stölting, The Expected Unexpected, Hamburg, D

Luba Bakičová (*1985) is one of the most distinctive graduates of the glass atelier supervised by Ilja Bilek at the School of Art and Design of J.E. Purkyně University in Ústí nad Labem. In her creations, Luba strives to discover new methods of using glass in sculpture. Her efforts have reaped such great rewards that she has invented a completely new expression. In one of her current artistic endeavors, she has coupled glass with heat-resistant concrete. She has experimented with and developed endlessly creative variations of these diverse materials. The dullness and roughness of the surface of concrete contrasts with the fragility of the glass. Bakičová refuses to present us glass as we know it in its shiny, hard and cold form. She shows us glass as the material that is bent to the will of concrete in both shape and thought. Thus her glass is pliant, like green slime allowed to drip from the pores of the concrete. Ducts and heavy geometric concrete figures squeeze the soft glass which, under their weight, becomes a slimy mass. Her objects give the impression of apocalyptic post-industrial construction rubble from the future. They are cold and depopulated yet show an ingenuity. They are ingenious particularly in that Bakičová works with illusions. Her objects are similar to those of Marian Karel in that they defy gravity, they upset the viewer's expectations of the laws of physics and the behavior of the materials used. Glass/slime oozing from a flimsy duct cannot support the concrete that appears to hang over our heads and yet...it can. Luba Bakičová makes it so.

Author's exhibitions:

• 2009 Ostrava Museum, Bílek – Glass, Sokolová – Painting, Bakičová – Drawing, Ostrava, CZ

• 2010 New Town Hall, Construction-Destruction, together with Ilja Bílek, Prague, CZ

• 2011 The Slovak Institute in Prague, Prague Festival of Glass 2011- Glass, Concrete, Iron (together with Ilja Bílek and Ivan Illovský), Prague, CZ

• 2012 Gallery Nova, Deformation Zones, together with Ilja Bílek, Bratislava, SK

• 2012 Gallery 't Walvis, Bohemian Glass, together with Ilja Bílek, Schiedam, NL

• 2013 North Bohemian Gallery of Fine Art Litoměřice,Skloňování/Declension,together with Ilja Bílek, Litoměřice, CZ

• 2014 Galerie Pokorná, Plán B, together with Ilja Bílek, Prague, CZ

• 2014 East Bohemian Museum in Pardubice, 2x sklo, together with Ilja Bílek, Pardubice, CZ

• 2014 Glasgalerie Stölting, The Expected Unexpected, Hamburg, D

Jiřina Žertová (*1932) je rovněž absolventkou slavného ateliéru monumentální malby a skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u profesora Josefa Kaplického. Od 60. let vytvářela designové návrhy skleněných váz a objektů z foukaného skla v severočeských Škrdlovicích a v Novém Boru. Následně se prosadila s vlastní ateliérovou tvorbou v podobě rozměrných, do formy foukaných objektů, které měly zprvu čistou podobu bubliny. V její práci je důležitý vnitřní prostor, který se snaží pojednat různými prostředky. Jednou zataveným drátem, jindy např. odlišnou barvou, která mění svůj výraz v průhledu skrz transparentní stěny. Později se v její tvorbě začíná objevovat nepravidelnost tvaru podpořená otisky různého náčiní, které se ve sklárnách používalo, např. kovové mřížky nebo foukací tyče. Skleněné objekty začala expresivně pojímat barvou a staly se pro ni malířským plátnem, podobně jako tomu bylo u Vladimíra Kopeckého. Na začátku 90. let nastal v její tvorbě zásadní zlom. Opouští rozměrné foukané objekty a plně se zaměřuje na výrazové možnosti tabulového skla. Opět zkoumá možnosti vnitřního prostoru a průhledu jednotlivých tabulí, které pojednává metodou drippingu, podobně jako např. Jackson Pollock. Barevné tabule se vzájemně prolínají a vytváří jedinečné iluzorní efekty, které Jiřina Žertová navíc často podporuje zrcadlem v základně objektu. Vznikají tak nekonečné hlubiny barevných odrazů a průhledů. Její objekty často připomínají zvláštní křehké architektury, které udivují barevnou hravostí a promyšlenou konstrukcí.

Autorské výstavy:

• 1973 Galerie Lobmeyer, Vídeň, Rakousko

• 1975 Severočeské muzeum, Liberec

• 1982 Gallery Rob van den Doel, Gravenhage, Nizozemsko

• 1984, 1987 Galerie Centrum, Praha

• 1988 Galerie Gottschalk-Betz, Frankfurt nad Mohanem, Německo

• 1992 Miller Gallery, New York, USA

• 1994 Dům u Jonáše, Východočeská galerie v Pardubicích

• 1998 Bender-Boehringer – Zentrum, Vídeň, Rakousko

• 1999 Galerie výtvarného umění v Ostravě

• 2001 Galerie výtvarného umění Znojmo

• 2005 Glasgalerie Hittfeld, Hamburk, Německo

• 2006 Leo Kaplan Modern, New York, USA

• 2014 Galerie Nová síň, Praha

• 2017 Vrstvení, Muzeum města Brna – Špilberk, Brno

Jiřina Žertová (*1932) likewise, is a graduate of the famous Atelier of Monumental Painting and Glass at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague run by Josef Kaplicky. Since the sixties, she has created designs for glass vases and objects from blown glass in the North Bohemian towns of Škrdlovice and Nový Bor. She subsequently made a name for herself with works from her own atelier in the form of bulky blown glass objects with the clean contour of bubbles. In her works, she highlights the importance of internal spaces which she emphasizes with various media. Here a melted wire, there a different color which changes its expression within transparent glass walls. Later her works begin to evidence and irregularity of form supported by the traces of different tools used in glassmaking for example- metal grates or blowpipes. Her glass objects began to approach color expressively and gave her glass as a canvass similar to the approach of Vladimir Kopecky. At the beginning of the nineties her work hit a turning point. She began to focus less on bulky blown glass objects and more on the expressive capabilities of plate glass.

Again she explores interior space and the view of individual panels using a dripping method similar to that of Jackson Pollock. Colorful plates blend together and create a singular illusion which, further, Jiřina Žertová supports with mirrors and basic objects. Thus she creates bottomless depths of colorful reflection and transparency. Her objects often remind one of especially fragile architecture and astonish with playful color and well thought out construction.

Author's exhibitions:

• 1973 Galerie Lobmeyer, Vienna, Austria

• 1975 Severočeské muzeum, Liberec

• 1982 Gallery Rob van den Doel, Gravenhage, Netherlands

• 1984, 1987 Galerie Centrum, Prague

• 1988 Galerie Gottschalk-Betz, Frankfurt, Germany

• 1992 Miller Gallery, New York, USA

• 1994 Jonas' House, Východočeská galerie in Pardubice

• 1998 Bender-Boehringer – Zentrum, Vienna, Austria

• 1999 Gallery of the Design Arts in Ostrava

• 2001 Gallery of the Design Arts in Znojmo

• 2005 Glasgalerie Hittfeld, Hamburg, Germany

• 2006 Leo Kaplan Modern, New York, USA

• 2014 Galerie Nová síň, Prague

• 2017 Layering, Muzeum města Brna – Špilberk, Brno

Dana Zámečníková (*1945) je mezi českými skláři, kteří se výrazně na umělecké scéně prosadili ve druhé polovině 20. století, unikát. Přestože často vystavuje se svými sklářskými vrstevníky, kteří studovali v ateliéru Stanislava Libenského, ona sama vystudovala architekturu na ČVUT v Praze. Následně se, po ročním angažmá v ateliéru německého architekta Gottfrieda Bohma v Cáchách, vrátila do Prahy a pokračovala ve studiu architektury a scénografie na pražské UMPRUM u profesora Josefa Svobody. Její tvorba se silně opírá o figurativní témata a příběhovost. V práci se sklem se velmi originálně inspiruje divadelními kulisami. Objekty Dany Zámečníkové tedy působí jako mnohovrstevnaté divadelní kulisy a často vyprávějí příběh, který se rozprostírá na malovaných transparentních skleněných tabulích. Barvy a tahy štětcem se zde prolínají jedna v druhou a postupně se v jednotlivých vrstvách ztrácí. Vytváří tak jakýsi dynamický sled dějů, příběh, který se odehrává v jediném objektu. Její postavy a tvary vynikají barevností, dramatickými gesty a rozmáchlou expresivní malbou, která však nepostrádá důraz v detailu. Dana Zámečníková také zavěšuje rozměrné čtvercové malované tabule skla v prostoru. Každá tabule tak představuje jednu část příběhu a připomíná pomyslná filmová políčka, ve kterých se odehrává malá část mnohem širšího příběhu. Ten je však divákovi vždy jen naznačen.

Autorské výstavy:

• 1980 Divadlo „V Nerudovce“, Praha, Československo

• 1981 Gallery Karolina, Praha, Československo

• 1984 Heller Gallery, New York, USA

• 1985 Galerie Gottschalk - Betz, Frankfurt am Main, BDR

• 1987 Galerie „R“, Hamburg, BDR

• 1986 Heller Gallery, New York, USA

• 1987 Divadlo „Semafor“, Praha, Československo

• 1987 Heller Gallery, New York, USA

• 1988 Clara Scremini Gallery, (Marian Karel), Paríž, Francie

• 1989 Gallery Nakama, (Marian Karel, Vladimír Kopecký), Tokyo, Japonsko

• 1989 Heller Gallery, (a Marian Karel), New York, USA

• 1990/1991 Art Frankfurt Kunstmesse (Marian Karel, Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová), Frankfurt am Main, BDR

• 1990 Clara Scremini Gallery, Paríž, Francie

• 1991 Dana Zámecníková, Heller Gallery, New York, USA

• 1992 Instalation Exhibition, San Francisco State University, San Francisko, Ca, USA

• 1991 Gallery Nakama, Tokyo „Marian Karel and Dana Zámecníková“, Japonsko

• 1994 „Za zrcadlem“ Nová síň, Praha, Česká Republika

• 1995 Dana Zámečníková, Heller Gallery, New York, USA

• 1996 Dana Zámečníková, Maurine Littleton Gallery, Washington, MA, USA

• 1998 Dana Zámečníková, Galerie na Jánském Vršku, Praha, Česká Republika

• 2000 Dana Zámečníková, Heller Gallery, New York, USA

• 2002 Dana Zámečníková, Galerie Pokorná, Praha, Česká Republika

• 2002 Dana Zámečníková, Betlémská kaple, Praha, /Heller Gallery/, Česká Republika

• 2003 Dana Zámečníková, Gallery Nakama Tokyo, Japonsko

• 2005 Dana Zámečníková, Museum Kampa, Česká Republika

• 2007 Dana Zámečníková, Galerie Pokorná Praha, Česká Republika

• 2011 PRAGUE FESTIVAL/Institute Italiano di Cultura, Praha

• 2013 Dana Zámečníková Erwin Eisch, Furth im Wald

Dana Zámečníková (*1945) is unique among the Czech glass artists who emerged in the latter half of the twentieth century. Although she often exhibits with contemporaries who also studied at the Atelier of Stanislav Libensky, she alone studied architecture at the Czech Technical University in Prague. After a year's residence at the atelier of the German architect Gottfried Bohm in Aachen, she returned to Prague and continued studying architecture and scenic design at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague under Professor Josef Svoboda. Her creations rely strongly on figurative themes and story telling. Her glass work is ingeniously inspired by her theater background. Dana Zámečníková's objects have the effect of many-layered theater scenes and often tell a story which is laid out before one on painted transparent plate glass. Colors and brush strokes blend together and gradually are lost in individual layers. She thus creates a dynamic sequence of events and story that plays out all in one object. Her figures and shapes are remarkable for their color, dramatic gestures and sweepingly expressive painting which nonetheless never loses its emphasis and detail. Dana Zámečníková hangs her huge painted plate glass within the space. Each slab represents one part of the story and reminds one of an imaginary film still showing a small piecs of a larger narrative. However, the story is only every hinted at.

Author's exhibitions:

• 1980 Divadlo “V Nerudovce“, Prague, Czechosolvakia

• 1981 Gallery Karolina, Prague, Czechosolvakia

• 1984 Heller Gallery, New York, USA

• 1985 Galerie Gottschalk - Betz, Frankfurt, Federal Republic of Germany

• 1987 Galerie “R“, Hamburg, Federal Republic of Germany

• 1986 Heller Gallery, New York, USA

• 1987 Divadlo “Semafor“, Prague, Czechoslovakia

• 1987 Heller Gallery, New York, USA

• 1988 Clara Scremini Gallery, (Marian Karel), Paris, France

• 1989 Gallery Nakama, (Marian Karel, Vladimír Kopecký), Tokyo, Japan

• 1989 Heller Gallery, (a Marian Karel), New York, USA

• 1990/1991 Art Frankfurt Kunstmesse (Marian Karel, Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová), Frankfurt am Main, Federal Republic of Germany

• 1990 Clara Scremini Gallery, Paris, France

• 1991 Dana Zámecníková, Heller Gallery, New York, USA

• 1992 Installation Exhibition, San Francisco State University, San Francisco, Ca, USA

• 1991 Gallery Nakama, Tokyo “Marian Karel and Dana Zámecníková“, Japan

• 1994 “Behind the Mirror“ Nová síň, Prague, Czech Republic

• 1995 Dana Zámečníková, Heller Gallery, New York, USA

• 1996 Dana Zámečníková, Maurine Littleton Gallery, Washington, MA, USA

• 1998 Dana Zámečníková, Galerie na Jánském Vršku, Prague, Czech Republic

• 2000 Dana Zámečníková, Heller Gallery, New York, USA

• 2002 Dana Zámečníková, Galerie Pokorná, Prague, Czech Republic

• 2002 Dana Zámečníková, Betlémská kaple, Prague, /Heller Gallery/, Czech Republic

• 2003 Dana Zámečníková, Gallery Nakama Tokyo, Japan

• 2005 Dana Zámečníková, Museum Kampa, Czech Republic

• 2007 Dana Zámečníková, Galerie Pokorná Prague, Czech Republic

• 2011 PRAGUE FESTIVAL/Institute Italiano di Cultura, Prague

• 2013 Dana Zámečníková Erwin Eisch, Furth im Wald

Vladimír Kopecký (*1932) se na české a zahraniční scéně již více než 50 let prosazuje jako výjimečný sklářský výtvarník a malíř. Obě tyto jeho polohy jsou pro něj přirozené a s dychtivostí a chutí sobě vlastní je vytrvale prolíná a ohýbá do nevídaných poloh. Je absolventem ateliéru monumentální malby a skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u profesora Josefa Kaplického. Již na konci 60.let se výrazně prosadil jako inovativní malíř, který proslul těžkými geometrickými prvky ve svých obrazech, které maloval na ornamentální linolea. Tyto pilíře nebo trámy následně využívá v dalších médiích. Prolínají se tak celou jeho tvorbou jako určité břímě, které v nekonečných variacích vstupuje do jeho objektů a obrazů. S dravou elegancí pojímá své skleněné objekty ohromnými vrstvami barvy a sklo se pro něj stává malířským plátnem, které v ničem nešetří. Vladimír Kopecký sklo drásá a není pochyb, že jeho tzv. “ošklivé sklo” se stalo nejzazším pojetím exprese v tomto médiu. Stejně jako v bouřlivě expresivních obrazech a objektech se Kopecký dokáže proměnit do zcela odlišné polohy a tvořit na opačném pólu. Vrstvy barev a rozmáchlá gesta střídá přísnost linie a geometrických tvarů. Sklo najednou postrádá onu “ošklivost” a nechává vyniknout čistotě tvaru a optickým lomům světla v průhledech. Vladimír Kopecký je muž dvou tváří. Jeho dílo je tedy bouřlivě klidné.

Autorské výstavy:

• 1970 Obrazy, Galerie Václava Špály, Praha

• 1989 Essener Glasgalerie (Mareš I), Essen

• 1990 The Azabu Museum of Arts and Crafts, Tokio

• 1994 Galerie Groeneveld, Almelo, Holandsko

• 1996 Studio Glass Gallery, Londýn

• 1997 Obrazy, Výstavní síň Emila Filly, Ústí nad Labem

• 1999 Retrospektiva, GHMP, Městská knihovna, Praha

• 2000/01 Souborná výstava tvorby z let 1950 - 2000, Dům U Jonáše, VG Pardubice

• 2002 Sklo, Galerie výtvarného umění v Ostravě

• 2003 Jaký byl a je, Galerie Vysoké školy uměleckoprůmyslové Praha

• 2004 Obrazy a objekty, NG, Veletržní palác, Praha

• 2004/05 Obrazy, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

• 2014 Bouře a klid, Museum Kampa, Praha

• 2016 Dálky a póly, Muzeum města Brna – Špilberk, Brno

• 2017 Něco třetího mezi chaosem a řádem, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích

Vladimír Kopecký (*1932) has been a force on both the Czech and foreign art scenes for over fifty years as an exceptional glass artist and painter. These two arts are natural for him and he continuously advances them to undreamed of heights with relish and passion. He graduated from the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague as well as from the Atelier of Monumental Painting and Glass of Professor Josef Kaplicky at the Academy. Already by the end of the sixties he had made a name for himself as an innovative painter who was famous for his use of geometric elements in his paintings on ornamental linoleum. These pillars or girders he has subsequently used in other media. Almost like an obligation, they seem to mingle with all of his work, appearing in endless variety.

With rapacious elegance, his glass objects feature mighty layers of color and glass becomes a canvass for him with which he is unrestrained. Vladimir Kopecky rends the glass and there is no doubt that his so-called “ugly glass“ has become the ultimate concept in this medium.

As in tempestuously expressive paintings and objects, Kopecky is capable of adopting an entirely different aspect and creating the opposite effect. Layers of color and sweeping gestures alternate with strict lines and geometric shapes. Glass suddenly sheds its “ugliness“ and allows clean shapes and optical lines of light to arise. Vladimir Kopecky is a man of two faces. His works are tempestuously calm.

The author's exhibitions:

• 1970 Paintings, Galerie Václava Špály, Prague

• 1989 Essener Glasgalerie (Mareš I), Essen

• 1990 The Azabu Museum of Arts and Crafts, Tokyo

• 1994 Galerie Groeneveld, Almelo, Netherlands

• 1996 Studio Glass Gallery, London

• 1997 Paintings, Výstavní síň Emila Filly, Ústí nad Labem

• 1999 Restrospective, GHMP, Městská knihovna, Prague

• 2000/01 Collected Works 1950 - 2000, Dům U Jonáše, VG Pardubice

• 2002 Glass, Galerie výtvarného umění v Ostravě

• 2003 How It Was and Is, Galerie Vysoké školy uměleckoprůmyslové Prague

• 2004 Paintings and Objects, NG, Veletržní palác, Prague

• 2004/05 Paintings, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

• 2014 Storm and Calm, Museum Kampa, Prague

• 2016 Distances and Fields, Muzeum města Brna – Špilberk, Brno

• 2017 Something Between Chaos and Order, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích

Vladimíra Klumparová (*1954) patří ke generaci žáků Stanislava Libenského na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kteří pokračují v tradici tavené skleněné plastiky a vytrvale zkoumají a rozvíjí tvůrčí možnosti této techniky. Její práce vychází z prazákladních přírodních tvarů, u kterých je nám jako divákům pouze naznačena původní inspirace. Vše se odehrává v hádankách na hranici abstrakce a geometrických tvarů, které často splynou v hladký povrch. Vladimíra Klumparová nás nechává nahlédnout skrz masivní skleněnou hmotu svých objektů. Ta v sobě snoubí kontrast hutné a těžké materiality skla s lehkou barevností a přístupností zpracovaného záměru. Jsou to např. geometrické květy, které vzdáleně odkazují ke zjednodušeným kubistickým tvarům, nebo jiné abstrahované florální motivy, které připomínají mikroskopické klíčení nám neznámých druhů rostlin. Vladimíra Klumparová promyšleně pracuje s povrchem svých objektů. Některé jsou dokonale hladké a využívají průsvitu světla skrz různě silnou vrstvu skla, která tak mění intenzitu a škálu barvy, jiné jsou pojednány pravidelnými geometrickými strukturami, které při průhledech vytváří optickou iluzi. Díla Vladimíry Klumparové připomínají zasněnou krajinu plnou přírodních pračlánků, jakýchsi atomů, které nám jen připomínají, kterým směrem se jejich podoba jednou možná rozvine.

Autorské výstavy:

• 2013 Broft / Van der Horst Galleries, Hague, Netherlands

• 2012 Tajemství světla, Východočeská galerie, Pardubice, Czech Republic

• 2011 Heller Gallery, New York City, NY

• 2009 Imago Gallery, Palm Desert, CA

• 2008 Habatat Gallery, Tysons Corner, VA

• 2007 Marx Saunders Gallery, Chicago, IL

• 2006 SOFA Chicago – with Heller Gallery, Chicago, IL

• 2005 Marx Saunders Gallery, Chicago, ILGalerie Pokorná, Prague, Czech Republic 2004 SOFA Chicago – Heller Gallery, Chicago, IL Habatat Gallery, Boca Raton, FL (s Michaelem Pavlíkem)

• 2003 Vladimira Klumpar – Works from 1986 to 1998”, Chappel Gallery, New York City, NY

• 2003 Imago Gallery, Palm Desert, CA (s Michaelem Pavlíkem)

• 2002 Galerie Pokorná, Prague, Czech Republic (s Michaelem Pavlíkem)

• 2001 Heller Gallery, New York City, NY (s Michaelem Pavlíkem)

• 2000 SOFA Chicago – with Habatat Galleries, Chicago, IL (s Michaelem Pavlíkem)

• 2000 Habatat Gallery, Boca Raton, FL (s Michaelem Pavlíkem)

• 1999 Gallery Bershad, Somerville, MA

• 1998 Bohemian Gallery, Astoria-Queens, NY

• 1997 Sculpture and Drawings”, Drury Gallery, Marlboro College, Marlboro, VT

• 1993 Winds, Channels and Drops”, Canal Gallery, Holyoke, MA

• 1991 Heller Gallery, New York City, NYHolsten Gallery, Palm Beach, FL

• 1990 Sanske Gallery, Zürich, Switzerland

• 1989 Habatat Gallery, Chicago, IL

• 1988 Holsten Gallery, Palm Beach, FL

• 1984 Heller Gallery, New York City, NY

Vladimíra Klumparová (*1954) comes from the generation of Stanislav Libensky's students at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague. She continues the tradition of fused glass sculptures and ceaselessly explores and develops the creative possibilities of this technique. Her work is based on primordial natural shapes which only hint to the viewer of their natural inspiration. A mysterious drama unfolds on the edge of abstraction and geometric shapes which often blend into a smooth surface. Vladimíra Klumparová leaves us searching through the gigantic glass mass of her objects. Within the viewer she conjures a sense of the contrast of the dense and heavy materiality of glass with the airy colors and approachability of her rendered intention. Her works are for example geometric flowers which, distantly reference simplified Cubist shapes or other abstracted floral motifs which are reminiscent of the microscopic sprouting of some unknown plant species. Vladimíra Klumparová works thoughtfully with the surface of her objects. Some are perfectly smooth and take advantage of the light passing through glass layers of varying thickness thus modifying the intensity and range of colors. Others are furnished with geometric structures which, through a aperture, create optical illusions. The works of Vladimíra Klumparová remind one of a dream landscape full of the primordial particles of almost atoms which merely hint at the direction of their potential evolution.

Author's exhibitions:

• 2013 Broft / Van der Horst Galleries, Hague, Netherlands

• 2012 The Secret of Light, Východočeská galerie, Pardubice, Czech Republic

• 2011 Heller Gallery, New York City, NY

• 2009 Imago Gallery, Palm Desert, CA

• 2008 Habatat Gallery, Tysons Corner, VA

• 2007 Marx Saunders Gallery, Chicago, IL

• 2006 SOFA Chicago – with Heller Gallery, Chicago, IL

• 2005 Marx Saunders Gallery, Chicago, IL Galerie Pokorná, Prague, Czech Republic

• 2004 SOFA Chicago – Heller Gallery, Chicago, IL Habatat Gallery, Boca Raton, FL (with Michael Pavlík)

• 2003 Vladimira Klumpar – Works from 1986 to 1998, Chappel Gallery, New York City, NY

• 2003 Imago Gallery, Palm Desert, CA (with Michael Pavlík)

• 2002 Galerie Pokorná, Prague, Czech Republic (with Michael Pavlík)

• 2001 Heller Gallery, New York City, NY (with Michael Pavlík)

• 2000 SOFA Chicago – with Habatat Galleries, Chicago, IL (with Michael Pavlík)

• 2000 Habatat Gallery, Boca Raton, FL (with Michael Pavlík)

• 1999 Gallery Bershad, Somerville, MA

• 1998 Bohemian Gallery, Astoria-Queens, NY

• 1997 Sculpture and Drawings, Drury Gallery, Marlboro College, Marlboro, VT

• 1993 Winds, Channels and Drops, Canal Gallery, Holyoke, MA

• 1991 Heller Gallery, New York City, NYHolsten Gallery, Palm Beach, FL

• 1990 Sanske Gallery, Zürich, Switzerland

• 1989 Habatat Gallery, Chicago, IL

• 1988 Holsten Gallery, Palm Beach, FL

• 1984 Heller Gallery, New York City, NY

Sklářská tvorba Mariana Karla (*1944) výrazně zasahuje do architektury a svým pojetím čerpá z poválečného minimalismu a neokonstruktivismu. Jeho díla vynikají čistotou a rafinovanou geometrií, kterou u diváka vyvolává znejistění. Marian Karel posouvá hranice a napíná a narušuje naše elementární vnímání možného. Vytváří zvláštní pnutí mezi křehkostí skla a tíhou např. oceli nebo kamene. Materiály, se kterými pracuje nechává balancovat na hraně fyzikálních sil a vytváří vizuální iluzi. Nahnutá krychle zastavená v pádu, křehká skleněná deska uvězněná v bloku žuly, nebo těžký kamenný kvádr na skleněném podstavci působí, že popírají gravitaci. Marian Karel nepřehlédnutelně propojil svou tvorbu s rekonstrukcí Sovových mlýnů na pražské Kampě, kde podle jeho návrhu vznikla skleněná věž se schodištěm zakončená monumentální železnou krychlí, která vytváří iluzorní dojem nestability. Obdobně je řešena skleněná lávka zakončená další atypickou železnou krychlí nebo potůček, který rozděluje budovy vedví. Marian Karel se dnes řadí mezi nejvýznamnější žáky Stanislava Libenského. Proslavil se mnoha realizacemi ve veřejném prostoru jak u nás, tak v zahraničí. Je profesorem a vedoucím ateliéru průmyslového a experimentálního designu na Fakultě architektury ČVUT v Praze.

Výstavy:

• 1990 Kunstmuseum, Dusseldorf, Germany

• 1991 Prague Glass Prize Libenský/Brychtová Award for Excellence in the Art of Glass, Czech Republic

• 1991 Contemporary Glass, Yokohama Museum of Art, Japan

• 1992 Installation in the Czechoslovak pavillon at Expo´92 in Sevilla, Spain

• 1992 Glass Sculpture of Today, Musée des Arts Décoratifs, Laussane, Swiss

• 1992 The Morris Museum, Morrsitown, NY, USA

• 1994 Old Town Hall, Prague, Czech Republic

• 1995 Space-Light-Glass, Ball Game Hall and Royal Gardens, Prague Castle, Czech Republic

• 1996 Form-Light-Glass, American Craft Museum, New York City, USA

• 1996 Couleurs et transparence, Musée de la Ville de Dunkerque, France

• 1996 Venezia Aperto Vetro, Venice, Italy

• 1998 Aucland Museum, New Zealand

• 1998 Glass and Space, Czech Museum of Fine Arts, Prague, Czech Republic

• 1999 International Open-Air Symposium at Klenová granary, Czech Republic

• 1999 Global Art Glass – Borgholm Castle, Sweden

• 1999 Glass and Space, Czech Centre, Paris, France

• 1999 Together, Museum Teplice, Czech Republic

• 1999 Museum Kampa, Praha, Czech Republic

• 1999 ART 99, Kunstmarkt Nurnberg, Germany

• 1999 A Grand Design, Victoria and Albert Museum, London, England

• 2000 The Prague Contemporary Glass Art Exhibition, Grand Crystal Museum ,Tai Pei, Taiwan

• 2000 Umělecká Beseda, Mánes, Praha, Czech Republic

• 2000 Via 2000 Project, kostel sv. Václava Na Zderaze, Praha, Czech Republic

• 2000 M.Karel, A.Šimotová, J.Sopko, Obrazy sochy, hala banky Praha, Czech Republic

• 2000 Hida Takayama Museum of Art, Light Transfigured, Japan

• 2000 Heller Gallery, New York, USA

• 2001 Profesor Stanislav Libenský a jeho pokračovatelé, Severočeské muzeum, Liberec, Czech Republic

• 2001 Třista let českého užitého umění, Museum of Art v Takasaki, Japan

• 2002 Art faire Florida, USA

• 2002 Projekt Golem 2002 / 5763, UMPRUM, Praha, Czech Republic

• 2002 Un Salon Tchéque – 14 tchéques architectes et Marian Karel – Artiste ingote, IFA,Paris, France

• 2003 Look Light,The Moravian Gallery in Brno, Czech Republic

• 2003 El Golem 2003-5764, Museo Nacional de Bellas Artes, Buenos Aires, Argentina

• 2003 Umělecká Beseda 1863-2003,The Metropolitan Gallery, Prague, Czech Republic

• 2004 Vetri. Nel mondo. Oggi, Istituto Veneto di Scienze, Lettereed Arti, Venecia, Italy

• 2004 Statue for astronomer Zdeňek Kopal, Litomyšl, Czech Republic

• 2005 Cube, Borgholms, Slott, Sweden

• 2006 Sochy nad Prahou, Congress center, Prague, Czech Republic

• 2006 Marian Karel, Galerie Pokorná, Prague, Czech Republic

• 2008 Astronále, Prague airport, Prague, Czech Republic

• 2009 Marian Karel, Museo Madrid, Madrid, Spain

• 2009 Pražský festival, statue at the garden of the U.S. ambassy in Prague, Prague, Czech Republic

• 2009 5x Marian Karel, Church of St. Anthony of Padua, Sokolov, Czech Republic

• 2010 Time gate and Historiogram, statue on the square of the King George, Cheb, Czech Republic

• 2010 New Sesitivity – Czech Sculpture from 1960 to 1980, National Art Museum of China, Peking, China

• 2010 Karel 66, Galerie Zdeněk Sklenář, Prague, Czech Republic

• 2010 8x Cube, statues in front of Belveder, Prague Castle, Prague, Czech Republic

• 2011 Glass, Galerie Nová síň, Prague, Czech Republic

• 2011 Marian Karel – Intersections, Museum Kampa, Prague, Czech Republic

• 2011 National Award for Art in Architecture, Prague, Czech Republic

The glass work of Marian Karel (*1944) boldly intrudes on architecture and his approach draws upon postwar minimalism and neoconstructivism. His work distinguishes itself with its clean and refined geometry which unsettles the viewer. Marian Karel pushes the limits, teasing and upsetting our elementary perception of the possible. He creates a peculiar tension between the fragility of glass and the weight of, for example steel or stone. The materials with which he works teeter at the limits of physical strength and create a visual illusion. A lopsided cube in mid-fall, a fragile glass pane imprisoned in a block of granite, or a heavy stone cube on a glass base appearing to defy gravity. Marian Karel's work is conspicious in the reconstruction of Sovovy Mill on Kampa Island in Prague where, according to his design, there is a glass tower with a staircase that ends in a monumental iron cube which creates the illusory impression of instability. Likewise, his glass bridge ending in another atypical iron cube, or the creek that divides the buildings into two. Today, Marian Karel is among the most renowned of Stanislav Libensky's pupils. He is well-known for his works in public space both here and abroad. He is a professor and the leader of the Industrial and Experimental Design Atelier at the School of Architecture at the Czech Technical University in Prague.

Exhibitions:

• 1990 Kunstmuseum, Dusseldorf, Germany

• 1991 Prague Glass Prize Libenský/Brychtová Award for Excellence in the Art of Glass, Czech Republic

• 1991 Contemporary Glass, Yokohama Museum of Art, Japan

• 1992 Installation in the Czechoslovak pavillon at Expo´92 in Sevilla, Spain

• 1992 Glass Sculpture of Today, Musée des Arts Décoratifs, Laussane, Swiss

• 1992 The Morris Museum, Morrsitown, NY, USA

• 1994 Old Town Hall, Prague, Czech Republic

• 1995 Space-Light-Glass, Ball Game Hall and Royal Gardens, Prague Castle, Czech Republic

• 1996 Form-Light-Glass, American Craft Museum, New York City, USA

• 1996 Colors and Transparency, Musée de la Ville de Dunkerque, France

• 1996 Venezia Aperto Vetro, Venice, Italy

• 1998 Auckland Museum, New Zealand

• 1998 Glass and Space, Czech Museum of Fine Arts, Prague, Czech Republic

• 1999 International Open-Air Symposium at Klenová granary, Czech Republic

• 1999 Global Art Glass – Borgholm Castle, Sweden

• 1999 Glass and Space, Czech Centre, Paris, France

• 1999 Together, Museum Teplice, Czech Republic

• 1999 Museum Kampa, Prague, Czech Republic

• 1999 ART 99, Kunstmarkt Nurnberg, Germany

• 1999 A Grand Design, Victoria and Albert Museum, London, England

• 2000 The Prague Contemporary Glass Art Exhibition, Grand Crystal Museum ,Tai Pei, Taiwan

• 2000 Artists Roundtable, Mánes, Prague, Czech Republic

• 2000 Via 2000 Project, kostel sv. Václava Na Zderaze, Prague, Czech Republic

• 2000 M.Karel, A.Šimotová, J.Sopko, Paintings and Sculptures, hala banky Prague, Czech Republic

• 2000 Hida Takayama Museum of Art, Light Transfigured, Japan

• 2000 Heller Gallery, New York, USA

• 2001 Professor Stanislav Libenský and His Successors, Severočeské muzeum, Liberec, Czech Republic

• 2001 Three Hundred Years of Czech Applied Arts, Museum of Art, Takasaki, Japan

• 2002 Art Faire Florida, USA

• 2002 Projekt Golem 2002 / 5763, UMPRUM, Prague, Czech Republic

• 2002 A Czech Salon – 14 Czech Architects and Marian Karel – Artiste ingote, IFA,Paris, France

• 2003 Look Light, The Moravian Gallery in Brno, Czech Republic

• 2003 The Golem 2003-5764, Museo Nacional de Bellas Artes, Buenos Aires, Argentina

• 2003 Artists Roundtable 1863-2003,The Metropolitan Gallery, Prague, Czech Republic

• 2004 Vetri. In The World. Oggi, Istituto Veneto di Scienze, Lettereed Arti, Venecia, Italy

• 2004 Statue for the astronomer Zdeňek Kopal, Litomyšl, Czech Republic

• 2005 Cube, Borgholms, Slott, Sweden

• 2006 Sculptures over Prague, Congress Center, Prague, Czech Republic

• 2006 Marian Karel, Galerie Pokorná, Prague, Czech Republic

• 2008 Astronále, Prague airport, Prague, Czech Republic

• 2009 Marian Karel, Museo Madrid, Madrid, Spain

• 2009 The Prague Festival, statue in the garden of the U.S. embassy in Prague, Prague, Czech Republic

• 2009 5x Marian Karel, Church of St. Anthony of Padua, Sokolov, Czech Republic

• 2010 Time Gate and Historiogram, statue on the square of King George, Cheb, Czech Republic

• 2010 New Sensitivity – Czech Sculpture from 1960 to 1980, National Art Museum of China, Peking, China

• 2010 Karel 66, Galerie Zdeněk Sklenář, Prague, Czech Republic

• 2010 8x Cube, statues in front of Belveder, Prague Castle, Prague, Czech Republic

• 2011 Glass, Galerie Nová síň, Prague, Czech Republic

• 2011 Marian Karel – Intersections, Museum Kampa, Prague, Czech Republic

• 2011 National Award for Art in Architecture, Prague, Czech Republic

Marian Karel
Vladimíra Klumparová
Vladimír Kopecký
Dana Zámečníková
Jiřina Žertová
Luba Bakičová
Zuzana Kubelková
Jiří Liška
Lukáš Novák
Vendulka Prchalová
Marian Karel
Vladimíra Klumparová
Vladimír Kopecký
Dana Zámečníková
Jiřina Žertová
Luba Bakičová
Zuzana Kubelková
Jiří Liška
Lukáš Novák
Vendulka Prchalová